FILTH OF MANKIND, CYNESS, PRETTY LITTLE FLOWER

9. ledna 2010 v 21:09 | -M- |  reporty
Pardubice, klub Ponorka, podzim 2008
Ač to ze začátku vypadalo, že na tenhle koncert nevyjedeme, vše se k dobrému obrátilo, sehnal jsem řidiče i dostatečný počet spolucestujících, když jde o FILTH OF MANKIND stává se ze mě organizátor nejhrubějšího zrna. V průběhu dne se změnila celá osádka, řidič i vůz, ale nakonec jsem sehnal všechny. Se spožděním asi jedné hodiny se na parkoviště u teska dostavuje se svou firemní, od barvy zasranou, za 1000 kč koupenou felicií, živnostník Kamil, bývalý basák REAKCE NA ZMĚNU, toho času bezprizorní. Vyrážíme a nenudíme se! Jakmile totiž jedete s mistrem Kawakamilem, je o zábavu postaráno. Kamil s ledovým klidem a rychlostí v očích jede z Brna zkratkou přes Žďár nad Sázavou ("některý zkratky jsou i delší"). Tma netma, vesnice nevesnice. jede stabilně mezi 70-100km/hodinu ("to musí valit" a "nemám čas"), kouří, pořád hledá buď něco na mapě nebo v kastlíku u spolujezdce("aha, kouříš, vidím, že nemáš čas"), všelijak jinak reaguje na změnu a pokud možno vůbec nesleduje silnicu. Čekal jsem, že kromě osvědčených hlášek zas proběhne i série historek ze života a taky že jo (Kamilovi ujel vlak a nudí se, inu jde se podívat na internet, co je ve virtuálním světě nového, moderní to muž. Co však čert nechtěl, kroky života ho opět zavedly do Pegasu, k dvěma slečnám, u kterýchžto jediných je v přeplněné pivnici volné místo. Trocha historek na zahřátí, jedna slečna odchází a Kamil s druhou zůstává osamocen, spojen přátelskou a duchaplnou konverzací... probíhá i řada vtipů, nějaký ten alkohol uvolňuje náladu i mravy a dvojce se přátelsky baví, přečemž slečna Kamila mimoděk, jakoby nic, chytne za ruku. Kamil, je vždy připraven, háže rozpaky stranou a bez hnutí brvy se zeptá: "Jdem mrdat?" a začne se na ni smát svým vyraženým zubem), čili ve voze vládne všeobecná pohoda i navzdory rizikovější jízdě.
Do Ponorky dorážíme úplně akorát hned před set kapely, na kterou jsem se nejvíc těšil FILTH OF MANKIND! No podle mě jejich vystoupení na loňském Play fastu byla úplná pecka, jejich Lp je v.y.n.i.k.a.j.í.c.í. FOM hrajou někdy od roku 1996 to, co se dnes znovu nazývá stenchcore (nejdřív se mě to zdálo divné, ale pak jsem našel jednu starou reklamu na první singl DEVIATED INSTICT a doopravdy tomu tak říkají) Čili něco mezi metalem a punkem, narozdíl od Hellshock a spol hodně temné a hlavně hnusné. Vychází stylově ze všech těch pra-crustových špín jako AXEGRINDER, nebo ANTISECT, ale dle mého skromného názoru se jim minimálně vyrovnává (už třeba tím, že bubeník umí bubnovat hehe). Když pustíte jejich poslední nahrávku z roku 2000, tak zjistíte, že to není kdoví jak čistě metlošsky zahrané, Bolt thrower to taky moc nevykrádá, ale když se zaposloucháte do rifů, tak uslyšíte, že jsou úplně propracované a drsné, je to monotónní, ale jen tak akorát, aby vás to srovnalo, je to prostě temné a zlé a má to atmosféru lesa v noci. Hrubý deathmetalový vokál v polštině odkazuje k zlatým devadesátým létům. No dnes teda Poláci jako první, ale žádná smršť, když to takhle blbě zhodnotím. Jako za mě spokojenost, ale docela chápu, že to s publikem nic nedělá, on ten zvuk není žádná čistota (jděte do prdele, to ani nemá být), taky nic moc kachličkové prostředí v Ponorce...no a přece jen je taky všední den a ani kapela tomu moc nedává...škoda. Druzí CYNESS, němci se zpěvákem, co vypadal jak normální německý street punker, akorát měl místo Casualties a Exploited na křiváku nápisy jako DESPISE YOU a podobně. Pětka valí takový grind dohopsaný, zahrané hodně dobře, ale byl to takový miš maš všeho možného, ještě o něco víc než WOJCZECH, neřikám, že to nemá něco do sebe, ale mě to nějak nebere. Poslední to rozbalili američani PRETTY LITTLE FLOWER - totální námrd! Jako ta banda je řekl bych tak trošku ve stínu kolegů INSECT WARFARE (mají jejich původního bubeníka) nebo BLOODY PHOENIX, ale tím, co hrají, řekl bych nezaslouženě. Nevím jak to popsat, prostě špinavý grind výplach staré školy s půlminutovými vály, ale jednak výborně zahrané a při bližším poslechu i dobře vymyšlené, trochu v tom je cítit americká škola extremního hardcoru thrashové destrukce ala Deep six či Six weeks records. Dobré, vážně dobré. Cestou zpět sme brali Martina, který poořád skučel něco o tom, že nás Kamil zabije a podobně, naštěstí sem usnul a nemusel to poslouchat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama