Květen 2010

BURNING BRITAIN historie britského punku 1980-1984 kniha

30. května 2010 v 12:53 | -M- |  recenze
BURNING BRITAIN historie britského punku 1980-1984 kniha
V prvé řadě si tahle knížka zaslouží pozornost už jenom proto, že v češtině toho o punku vychází tak málo. Pokud si odšktneme ty nejprofláklejší kapely, zpravidla tedy Clash a Sexpistols, tak jsme možná tak na čtvrtině... Punku té řekněme druhé, nemainstreamové vlny se tady nevěnoval snad nikdo. Kniha mapuje zhruba okolo 50ti těch nejznámějších kapel, stylově od zběsilých DISCHARGE, přes klasické rychlé, dnes už řekněme klasické bandy ve stylu varukers/GBH až po kapely melodičtější, které, podle mě s tím agresivním pojetím neměly moc společného (TOY DOLLS, ADICTS...nebo "streetpunkoví" 4SKINS, COCNEY REJECTS atd.). Celé je to sepsané spíše na základě současných rozhovorů s účastníky, někdy se podaří duch té kapely zachytit lépe někdy hůře. Celkově však ten přístup k psaní spíš těží z nějakého hudebního žurnalismu, všude se to hemží jednou nahrávací smlouvou za druhou, u každého singlu se místo nějakého subjektivního zhodnocení dozví hlavně to, na jakou příčku v hitparádě dosáhl a jaký manažer ho měl na svědomí a vrcholem je rubrika "Letmým pohledem", která vypadá jak reklamní sloupek pro reedice na Captain oi!.
Víc než pokus o nějaké objektivní psaní bych ocenil např. nějaké názory na tu dobu, proč zpívali jak zpívali, víc nějakého kontextu, prostě tak nějak víc nastínit, oč těm lidem šlo. Taky nechápu, jak může autor ignorovat naprosto zásadní zdroj, který by mohl onu autenticitu vyřešit bezezbytku - punkové ziny, kterých v té době vycházely mraky.
Na druhou stranu je tady tuna materiálu o kapelách, které jste možná neznali ani jménem a v daném časoprostoru byly nejspíš dost důležité.
Těžko dělat nějaké závěry z rozhovorů, které se o té době uskutečnily po dvaceti letech. Myslím, že, pokud zapojíte trochu vědomostí odjinud a trochu toho čtení mezi řádky, dá se dát dokupy pár poznatků:
  1. kapely, které mi přijdou o ničem (ať už hudebně, textově nebo obecně významem) jako Exploited nebo Toy dolls byly určitě jantarské už tehdy.
  2. Naopak řadu kapel, které jsem ignoroval převážně kvůli pomalé hudbě, mi text osvětlil v mnohem příznivějším světle. UPROAR, VIOLATORS, CHRON GEN...Neznamená to, že by mě ta hudbě brala o mnoho víc, ale prostě z toho cítím tu rebelii, která možná trvalal jen pár let a byla třeba od počátku tak nějak "neudržitelná", ale měla určitě svůj význam a dala se brát vážně...
  3. To mě vůbec přivádí k tomu, že i přes ty kecy o uniformitě a podobně, hodně kapel byli prostě punx bez toho aby jim někdo říkal co mají dělat, byli sví, srali na nějaké škatulkování, kapely, které vydaly tisíce desek u nějakého posraného labelu neměli ani na cestu dom z koncertu a tak vůbec se nikdo s ničím nesral. Dokonce i kapely, které hráli víc uhlazeně až do Oi! hrávali na benefitech, rozjížděly bitky nebo aspoň dělali bordel, nikdo neřešil, co je nebo není politické nebo nepolitické, korektní nebo nekorektní, co může nebo ne. Ta nespoutanost je z toho cítit i takhle zprostředkovaně, to mi nikdo nevymluví. Bitky s policí, diskuze, agrese okolní společnosti, cider, skinhedi čichající lepidlo, sociální dávky a chaotický punk se táhnou těmito starými mýtickými příběhy jako černý dým z trosek britských letadel ztracených v bojích o Falklandy...já nevím, ale když dnes sleduju, co se děje dnes kolem těch pupkatých UK vykopávek, nebo stylově podobných kapel (Casualties a spol.), tak mi to přijde spíš k smíchu. Podle mě by se skanzeny neměly uctívat, ale vypalovat. Jsem rád, že i někteří staří punx považují Holiday in the sun za blbost. A nebo to celé interpretuju úplně opačně, nic konformějšího než starý anglický punk neexistuje a tento bod můžeme přeskočit.
  4. Nejlepší kapitoly jsou zároveň o těch nejlepších bandách, čili o DISORDER, MAYHEM, LUNATIC FRINGE...chaos!
  5. nelze si nevšimnout, že nejdrsnější kapely nepocházely z Londýna, kde kralovaly spíš singalong halekačky, ale z těch největších zapadákovů nebo průmyslových aglomerací, z periferie geografické či kulturní. Obzvláště vládne Bristol.
Knížku překládal Jehuda (Demarche, Exekuce) a podle mě dost dobře. Pár chybek v korektuře se dá skousnout. A víte, co je na této knize nejlepší? Že se chystá překlad druhého dílu - The day the country died, který se věnuje spíše té anarchopunkovější části punkového kmene v zemi jejího veličenstva, počátku osmdesátých let. Kéž by to pomohlo ke zkvalitnění vkusu většiny českých alkopunx(nadsázka ale ne moc).



NÜ-KLĒ-ƏR BLAST SUNTAN lathe 8"EP

24. května 2010 v 0:01 | -M- |  recenze
NÜ-KLĒ-ƏR BLAST SUNTAN lathe 8"EP
Grafika špína - pankáči v plynových maskách, texty neradostné, slovem fuck se nešetří. Marginalita (to znamená něco jako okarajovost) této nahrávky však se projevuje v několika ohledech:
1. Kapela je z nějaké díry v Alabamě nebo kde, představuju si to místo jako vesnici uprostřed kukuřičných polí, kde žijí buď policajti s tmavýma brýlema nebo rasističtí kovboji, ale mohu se mýlit. Každopádně však
2. Hudba zní jak z Marsu. Je to teda v základu takový rychlý, hlučný raw punk, trochu jak DISORDER, akorát se zpěvačkou, a ano, i mě napadají Portlandští LEBENDEN TOTEN. Oproti nim, ale NBS zní trochu chytlavěji a propracovaněji, zatímco u LEBENDEN TOTEN má člověk občas v tom cirkusu zpětných vazeb problém poznat refrén, tak NBS co vál to hit. Až na to, že kytarista v každém songu tvoří dost bizardní hlasitá sóla pomocí nejrůznějších efektů a vazeb, někdy klidně i přes celý vál. Zřejmě dozvuky let šedesátých, ale no řekněte sami, kdo by nechtěl mít kapelu složenou ze členů DEEP PURPLE a GAI?
3. Deska, mimochodem 8 palců a lathe, samotná vyšla v 50ti kusech (z toho asi dvacet šlo do Japonska), což, řekněme si upřímně, není mnoho, nicméně Marek Gasmask by měl dělat jakoby reedici na Cdrku. Původně je to beztak kazeta, kterou punkáči-maniaci už mají a punkáči-sráči stejně nechtějí. Čili na ostatních formátech by to mohlo být snadno dostupné.
4. Pokud nevíte, co to je lathe deska, tak to radši ani nechtějte vědět.

D jako duben a disbeat

1. května 2010 v 16:06 | -M- |  zprávy z fronty
kopi
Přežil jsem turne Risposta / V době moru. Foto nahoře je jedno z těch inteligentnějších. V distru nová Trhavina a pekelné singly Nuclear Death Terror, Sotatila, Love Potion, kompilační singl švédského raw punku Cracked pop skulls. Přemýšlel jsem nad tvorbou e-shopu, třeba by si někdo i něco koupil, když by uviděl ty krásné barevné obaly... ale seru na to, zůstávám u šedivé, těžké bedny a ošoupaných krabic.

Top 6 svátku práce:
RAYOS X 7"
JUDGEMENT just be... 7"
BURNT CROSS too many graves 7"
DEATH TOKEN 4 track attack 7"
TUBERCULOSIS 7"
KNUSTE RUTER 7"